Školka v přírodě 2015 (podzim)

Školka v přírodě - podzim 2015 aneb Doba ledová v Krkonoších - každodenní reportáž z pobytu ve školce v přírodě.

Den pátý:

Ráno svítilo sluníčko tak moc, že to skoro vypadalo na opalovačku. S paprsky se však do hor vkradl i mráz a pokryl vše jinovatkou. Hned po snídani jsme se ustrojili a pěšky se vydali k autobusu, který nás odvezl do ZOO ve Dvoře Králové. První svačinka proběhla hned u vstupu a pak jsme se konečně vypravili za zvířaty. Jako první jsme navštívili pavilon plazů a ryb. Už si ani pořádně nepamatujeme, co jsme všechno viděli, ale bylo toho opravdu hodně – sloni, žirafy, zebry, velbloudi, nosorožci, gazely, lemuři, gorily, štětkouni a mnoho dalších a dalších zvířat. Zbyl nám čas i na pobíhání po hřišti. Den to byl náročný a snad se nedá ani popsat, budeme vám všechno už zítra vyprávět. Po návratu zpátky jsme se hned vrhli na balení kufrů. V tu chvíli jsme ještě zdaleka netušili, jaká dobrota nás k večeři čeká. Palačinky se šlehačkou! O překvapení po jídle ani nemluvě. Mamuti nám nechali odměnu za splnění všech úkolů a výrobu stroje času, díky kterému se mohli vrátit zpátky domů. Náramně jsme si to v Milířích užili, ale už se těšíme domů. Možná si ani nebudeme všechno pamatovat – tolik jsme toho zažili. Jenom Vás prosíme – čekejte na nás u autobusu, byli bychom smutní, kdybychom museli zpátky do školky. Týden jsme vás neviděli! Přijedeme v 11:30. Dobrou noc Vám přejí Vaši miláčci.

 

Den čtvrtý:

Dnešní den byl od rána plánovaný jako odpočinkový, ale paní učitelky mají asi o odpočinku jiné (o mnoho nudnější) představy než my. Už snídaně nám všem jasně napověděla, že dnešní den bude plný raubířství, protože domácí párky s kečupem nejsou pro smrtelníky. Cestou ze snídaně jsme objevili další dopis. Veverka si moc dobře všimla, že nejsme příliš poslušní a nezapomněla nás pokárat. Ale také nás moc pochválila, jek hezky uklízíme. Podle pokynů jsme se vrhli na výrobu mamutího maskota. Šlo nám to hezky od ruky a práce nás bavila. Teď už konečně každý hned pozná, proč jsme tady a o co nám jde. Mamuti musí zpět do doby ledové, protože Krkonoše, ač chladné, nejsou dost zmrzlé a chybí tu sníh. Posilnili jsme se jahodovým pudingem, a pak jsme se ještě chvilku soustředili na kreslení a malování poznatků o době ledové. K obědu byl řízek s hranolkovou abecedou, který v nás zmizel rychle a v tichosti. Paní učitelky si myslely, jak budeme po takové náloži pěkně spinkat, ale nám se ani za mák nechtělo. Když jsme konečně vyrazili ven, paní učitelky si s námi venku zahrály hry a snažily se nás uběhat a unavit. Jenže mi jsme malí a energičtí nezmaři. Měli jsme takovou radost, že na nás nestačí! Nakonec jsme nasbírali přírodniny potřebné pro výrobu stroje času a přilepili je tam, kam patří. Snad to bude mamutům stačit pro návrat domů. To se ale uvidí až zítra, po návratu z velkého výletu. Teď už ale pohádka a pak sladké sny.

 

Den třetí:

Zrána to u nás vypadalo na oblevu v době ledové – vysvitlo sluníčko, mlha ustoupila. Ale uprostřed noci se z lesa stále ozývalo zoufalé mamutí troubení, což znamenalo, že naše mise na záchranu mamutů zdaleka není u konce. Proto přišel čas na výrobu triček, aby každý, kdo nás potká, poznal, že jsme tu proto, abychom těmto nebohým obrům pomohli zpátky do té opravdové doby ledové. Práce to byla jemná a vyžadovala notnou dávku pozornosti, kterou jsme v sobě hledali těžko, ale náš úkol je důležitý, takže jsme se zakousli a nakonec si výtvarnou chvilku užili. Mezitím jsme Vám stihli nakreslit i pohledy s našimi nejčerstvějšími zážitky. Po obědě (kuře na paprice s knedlíkem) a odpočinku, během kterého se tu opět nepozorovaně mihnul pan pošťák, přišla chvilka na vzdělání. Pořádně jsme se oblékli a vyrazili ven, kde už na nás čekal nějaký pán. Jmenoval se Luboš a byl tu proto, aby nás naučil znát les. A protože naše paní učitelky už jsou okoukané, byli jsme tuze rádi, že je tu někdo nový. Dokonce jsme ho ani moc nepřerušovali v jeho povídání a ochotně s ním hráli hry. Nejprve se nás ptal na to, co už o lese víme a pak nás vzal na tajné místo, kde jsme si les poslechli, naučili se znát a rozeznávat stromy, porozumět řeči datlů, umět udělat zvuk deště a dokonce nám poradil, jak si můžeme odnést strom domů. Nejprve jsme mu nevěřili, že je možné odnést si ho domů jinak, než ho nařezat na kousky nebo mu polámat větve. Pak jsme to ale sami zkusili a pochopili, že si z nás nedělá legraci. Na závěr nás obdaroval dárkem od Krakonoše, aby každý věděl, že jsme hodné a šikovné děti. Před večeří nám zbyla ještě chvilka na hraní s hračkami, které tu v chatě mají, a pak už jen skvělá večeře. Květákové placičky s bramborovou kaší nám dokonce na chvilku zavřely pusinky. Po večerním mytí jsme měli slíbenou pohádku, ale někteří z nás (nebo spíš některé) mají opravdu velký problém s posloucháním paní učitelek, takže to vypadalo, že půjdeme spát hned. Paní učitelky ale mají měkká srdce a neodolaly našim sladkým pohledům a slibům, že už budeme hodní…a pohádka stejně byla.

 

Den druhý:

Celou noc pršelo a ráno jsme se probudili do mlhy. Spali jsme sladce a dlouho, jako kdybychom tušili, že nás odpoledne čeká velká túra. Nastal den prvního bodování a na nás bylo předvést, jak se dokážeme postarat o pořádek ve svých pokojích. Kdo si zaslouží hezký obrázek, a kdo pořádné prase. „Třeba zítra,“ prohlásil Kuba, když viděl zklamání v očích paní učitelek z toho, že si prase musí schovat na jindy. Ani drobné mrholení nás neodradilo od her venku před chatou. V ranním dopisu od veverky, který na nás čekal pod schody, stálo, že musíme projít Mamutí stezkou až do Obřího dolu a cestou sbírat traviny a jinou potravu pro hladové, zbloudilé mamuty. Nejprve však bylo naším úkolem na čas posbírat skořápky od oříšků, které před chatou roztrousila nezbedná veverka. Obě soutěžní družstva nasbírala stejnou hromádku, takže s jistotou víme, že mamuti hlady neumřou. Pak přišel opět čas na trénink v kuželkách, pobíhání a jiná alotria. K obědu bylo kuře s rýží a překvapení – navštívila nás paní ředitelka, aby se podívala, jak se nám tu líbí a také se trochu nadýchala čerstvého vzduchu. A my jsme se nabaštili tak dobře, že jsme zase skoro všichni usnuli. A mezitím prý přijel pan pošťák a nechal nám u paní učitelek pohledy a Markovi skvělé nové botky-samochodky. Sbalili jsme si svačinku na cestu a vyrazili Mamutí stezkou. Cestou jsme sbírali vše, co by mamutům mohlo chutnat a překonávali jsme nejrůznější překážky při sestupu do Obřího dolu – kameny, dřevěné lávky, rašeliniště. Odměnou za naši statečnost a vytrvalost nám byla krásná podívaná na lesní potůčky, strom židlovník (ano, skutečně na něm rostly židle!) a v údolí na nás dokonce čekala zvířátka nebo vodní kaskády. Chtěli jsme vidět Sněžku, ale jediné, co nám hory ukázaly, byla mlha, v níž se ztrácela lanovka.  Stoupání zpět bylo krušné, ale vytrvali jsme, a o to větší radost jsme měli z báječné večeře v podobě milánských špaget a večerního sprchování. O pohádce netřeba mluvit. Moc se těšíme na další pohledy a všechny Vás pozdravujeme!

 

Den první:

Z Prahy nás vyprovázel podzimní déšť, který smáčel cestu téměř až do Pece pod Sněžkou. Jízda to byla dlouhá a vyčerpávající, ale protože nejsme žádné bábovky, zvládli jsme ji s grácií. Paní učitelky se těšily, jak nás unaví hned první den při výstupu k chatě, ale hodní správci nás odvezli až ke vchodu. Vyzráli jsme na ně! Rozdělili jsme se do překrásných pokojíků, pomaličku se začali zabydlovat a poté jsme se usadili k prvnímu obědu. Rajská! Všichni jsme vypadali jako Červené Karkulky. Když nastal čas odpoledního odpočinku, přes protesty jsme téměř všichni usnuli a někteří z nás nechtěli vstát ani na svačinku. Banda lenochů by ale v horách dlouho nepřežila, takže jsme sebrali veškeré síly a po svačince se vypravili prozkoumat terén. U vchodu ti pozornější z nás zahlédli vzkaz od veverky. Dozvěděli jsme se, že naším poselstvím je zabránit vyhynutí mamutů, kteří se omylem ocitli v Krkonoších, a sestrojit pro ně do konce pobytu stroj času, který jim pomůže vrátit se zpátky do pravěku.. Pro samé okouzlení přírodou jsme ale nebyli příliš schopni soustředit se na tiché pozorování stínů v lese. Paní učitelky si ale byly jisté, že zahlédly mamuta! Abychom se nemuseli vracet k chatě za tmy, vyrazili jsme zpátky z průzkumu dříve a trénovali kuželky, abychom v příštích dnech zazářili při turnaji. Večeře nám udělala ohromnou radost a s chutí jsme si přidávali buchtičky se šodó. Pak přišel čas na umytí a večerní pohádku. Už teď se nemůžeme dočkat, jestli mamuta uvidíme nebo ne, ale rozhodně se těšíme na další dobrodružství.

Nepřehlédněte

Sledujte informace v sekci PRO RODIČE.
Vážení rodiče, zveme vás na Vánoční besídky, které se konají: - ve třídě Berušek dne 18.12.2018 v 16,00 hod - ve třídě Rybiček dne 19.12.2018 v 16,00 hod - ve třídě Žabiček dne 19.12.2018 v 16,30 hod Třída Motýlků z důvodu absence třídní učitelky v tomto období besídku nemá. S dětmi si rozbalíme dárky ve čtvrtek 20.12.2018 v rámci dopoledního programu. Přejeme Vám krásné a radostné Vánoce, plné kouzel a splněných přání. Těšíme se na Vás 2.1.2019.
Schválený rozpočet MŠ pro rok 2018 ZDE
Výhledový rozpočet MŠ pro rok 2019-2021 ZDE
POVINNÉ PŘEDŠKOLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ !!! Děti, na které se vztahuje povinná školní docházka, mají povinnost docházet do školy do 8:00 hodin !!!
Projekt Kotlaska informace ke stažení ZDE
Je-li objekt MŠ UZAVŘEN volejte na číslo: 774 884 103
Co právě papáme? Stáhněte si v PDF aktuální jídelní lístek, případně seznam alergenů.