Školka v přírodě 2015 (jaro)

Školka v přírodě 2015 - Krkonoše, chata Vatra - každodenní reportáž z pobytu ve školce v přírodě.

 

Pátý den:

Ranní rozcvička nás neminula ani dnes. Od rána jsme nedočkavě očekávali zprávu od Hořícího keře, kam se vlastně máme vydat pro poklad. Sluníčko nás vylákalo hned po snída ni ven, kde jsme ozdobili náš osadní totem a vyšperkovali cestu hned před hlavním tee-pee. A pak jsme se konečně dočkali. Hořící keř nám zanechal poslední vzkaz s mapou a legendou a my nedočkavě vyrazili po stopách záludné lišky. Její ocásky nás zavedli až na začátek indiánské stezky, kde jsme v bažině objevili poklad Hubánů. Dle slov Hořícího keře nám celý náležel jako odměna a vděk za pomoc a vysvobození indiánek Huhu a Bubu. Spravedlivě jsme se rozdělili a vyrazili zpět na oběd (bramborové knedlíky s uzeným a špenátem). Byli jsme unavení a nastal čas balení. Těšíme se domů, takže jsme překotně a nedočkavě pobíhali z jednoho vigvamu do d ruhého. Když jsme konečně splnili náš poslední nelehký úkol, nastal čas poslední společné večeře. Sláva, hranolky a řízek. Ani ten nejoddanější rudoch neodolá bělošskému potěšení. Po večeři na stole přistálo sladké pohlazení (zmrzlinový pohár) a dokonce nás navštívili náčelnice Krásný den, Rudé pero a Veselý úsměv a společně s nimi i Huhu a Bubu. Odměnili nás diplomy a pasovali na skutečné indiány. S chutí a bez odmlouvání jsme zapluli do peří, usnuli jako nemluvňátka a zítra očekáváme naše rudé bratry a sestry u autobusu na Kotlasce už v půl dvanácté. Moc se na vás těšíme, až vám všechno povíme. Howgh!

 

 

Čtvrtý den:

V Zemi vycházejícího slunce nás dnes probudily hřejivé paprsky. Vyběhli jsme otužit svá těla, protáhnout se a dopoledne přišel čas na procházku. Tušili jsme, že dnešní den bude neobyčejný, jelikož jsme se hodně polepšili a očekávali jsme odměnu. Pokračovali jsme ve výrobě šatů a doplňků, abychom byli řádně vystrojeni na závěrečný ceremoniál. Po prvním nesnadném ýAkolu (orientace v mlze v neznámém prostředí, indiánské skoky) nám pořádně vyhládlo a divoký pták s rýží (kuře) nás zasytil tak, že jsme sotva dolezli na odpočinek do vigvamů. Našli jsme vzkaz od Hořícího keře, který nás vyslal do boje proti bezpráví rudých mužů. Nastal čas vydat se na stezku smrti a poprvé prověřit naše schopnosti pohybu v divočině. Uspěli jsme všichni, ale cesta rozhodně nebyla snadná. Ohrožoval nás velký grizzly, zpropadení bílí psi na nás útočili z úkrytu a my měli po ruce pouze šišky. Ostražití jsme nepřestali být ani po vystoupání na Ptačí Hill, kde jsme začali konstruovat pasti na bělochy. Byli neuvěřiteln=4 rafinované a účinné. S hrdostí na vlastní práci jsme se začali plížit zpět k osadě, kde na nás čekalo překvapení. Bizona, kterého jsme si ulovili, pan kuchař naporcoval a udělal nám z něj buřty. Nejschopnější z nás bojovníků si je dokonce mohli sami opéct. Zazpívali jsme si u obřadního ohně a děkovali za příznivé počasí. Nedočkavě jsme očekávali Krásný den, Rudé pero a Veselý úsměv, které přislíbily svou návštěvu. Jaké bylo naše překvapení, když před námi stanuly i Huhu a Bubu. Poprosili jsme je, aby nám na druhý den poskytly mapu k pokladu, který se nám stále nedaří nalézt. Jsme natěšení, jak asi naŽ1e indiánské dobrodružství vyvrcholí. Počasí sice není úplně na naší straně, ale věříme, že Manitou nás překvapí a odmění alespoň poslední den. I přesto jsme tu spokojení a vychutnáváme si každý okamžik. Howgh!

 

 

Třetí den:

Hory jsou nevyzpytatelné a celou osadu zahalila hustá, mléčná mlha. Za pomoci moderních technologií jsme se podívali do věčných lovišť a seznámili se s osudem samotného náčelníka všech Apačů Vinnetouem. Přitom jsme kreslili zprávy našim bílým sestrám a bratrům. Oběd (halušky se zelím a uzeným) nás překvapil. Co si ulovíš, to máš. A nám bohužel počasí nedovolilo vyrazit do prérie obstarat si potravu. Odpoledne jsme však zjistili, že vyrazit ven je nezbytné, jinak bychom neměli co jíst k večeři. A jelikož nám tu již druhý den prší, naučili jsme se novou píseň, s jejíž pomocí jsme déšť zaháněli. Zahřáli jsme se lovem bizonů a poté se vrhli do výroby nových indiánských šatů. Špatnou náladu z nevyvedeného počasí spolehlivě zahnaly borůvkové knedlíky. Večer nás dokonce navštívily Krásný den, Rudé pero a Veselý úsměv, zhodnotily, jak se dokážeme starat o svá tee-pee, upozornily nás, jak se chovat k ostatním rudým bratrům a sestrám a dokonce nám přečetly pohádku místo paní učitelek. Howgh!

 

 

Druhý den:

První ráno v Zemi vycházejícího slunce bylo plné mlhy, ale ani ta nás neodradila od ranní rozcvičky, protože každý správný indián musí být v kondici. Leč po snídani přišel i déšť - Manitou na nás seslal svůj hněv, protože jsme strašně hluční a nechce se nám poslouchat. Proto jsme zůstali v hlavním teepee a jali se vyrábět indiánské čelenky. Po vydatném obědě (rizoto) a nezbytném odpočinku, jsme oslavili narozeniny našeho rudého bratra Šestiletého dubu. A to tradičně - hostinou. Válečníci okamžitě zapo mněli na svou bojovnou krev a nad talířem s palačinkou řádně vyměkli. Když se vyčasilo, vyrazili jsme obhlédnout okolí, zda bledé tváře příliš nezasahují do prérie. Cestou jsme však byli nuceni změnit plán a vydat se na pomoc bratrskému kmeni v ohrožení. Byla vykopána válečná sekera a naše dobrodružná pouť získala nový rozměr. Vysvobodili jsme rudé sestry z kmene Hubánů, poskytli jim šatstvo a přijali je mezi sebe. Než jsem vstřebali všechny zážitky, postavili jsme domečky pro broučky, pochytali pár slunečních paprsků a vyrazili na večeři. Po výpravě nám vyhládlo a bizoní steak (sekaná s medvědím česnekem a kaší) přišel nára mně k chuti. Howgh!

 

 

První den:

Zdravíme ze Země vycházejícího Slunce naše bílé bratry a sestry! Cesta do prérie byla skrytá v mlze, ale ani to nás neodradilo a svižně jsme došli do cíle, obsadili vigvamy a poté zasedli k prvnímu obědu (hamburská pečeně s houskovým knedlíkem). Nastal čas na odpočinek po strastiplné cestě, zabydlování a první návštěva apačských náčelnic. Krásný den, Rudé pero a Veselý úsměv přišly s poselstvím od hlavního náčelníka Hořícího keře, kterého Manitou povolal do věčných lovišť. Malí válečníci dostali první úkol - do večera vymyslet své indiánské jméno. Zatímco všichni urputně přemýšleli, vydali se na průzkum okolního terénu, jeho nástrah a krás. Protáhli ztuhlá těla, zahřáli se při hrách a soutěžích na louce, a pak se pokochali pohledem na stádo pasoucích se oveček. Cestou na večeři jsme nevěřili vlastním očím! Hořící keř nám zanechal u vigvamů listinu s poselstvím, jak se chovat v divočině a stát se skutečným indiánem. Když jsme naplnili žaludky chutnou krmí (špagety), nastal čas pro další návštěvu tří náčelnic a odhalení indiánských jmen. Všechny malé rudé tváře se zhostily prvního úkolu s nečekanou vervou a fantazií. Náčelnice spokojeně zapsaly všechna jména, odebraly se do svého tee-pee a i indiáni se uložili k pokojnému spánku. Howgh!

 

Nepřehlédněte

Sledujte informace v sekci PRO RODIČE.
Vážení rodiče, zveme vás na Vánoční besídky, které se konají: - ve třídě Berušek dne 18.12.2018 v 16,00 hod - ve třídě Rybiček dne 19.12.2018 v 16,00 hod - ve třídě Žabiček dne 19.12.2018 v 16,30 hod Třída Motýlků z důvodu absence třídní učitelky v tomto období besídku nemá. S dětmi si rozbalíme dárky ve čtvrtek 20.12.2018 v rámci dopoledního programu. Přejeme Vám krásné a radostné Vánoce, plné kouzel a splněných přání. Těšíme se na Vás 2.1.2019.
Schválený rozpočet MŠ pro rok 2018 ZDE
Výhledový rozpočet MŠ pro rok 2019-2021 ZDE
POVINNÉ PŘEDŠKOLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ !!! Děti, na které se vztahuje povinná školní docházka, mají povinnost docházet do školy do 8:00 hodin !!!
Projekt Kotlaska informace ke stažení ZDE
Je-li objekt MŠ UZAVŘEN volejte na číslo: 774 884 103
Co právě papáme? Stáhněte si v PDF aktuální jídelní lístek, případně seznam alergenů.